Tento blogový příspěvek zkoumá realitu mizení jazyků po celém světě a diskutuje o našem úsilí a roli v zachování jazykové rozmanitosti.
Jazyky přetrvávají pouze tehdy, když se je děti učí. Jak se děti učí o světě, komunikují a utvářejí si identitu prostřednictvím jazyka, jazyk přestává být pouhým komunikačním nástrojem a stává se mostem spojujícím kulturu a historii. Pokud tedy jazyk používají pouze dospělí, jeho zánik je do značné míry nevyhnutelný. Pokud se jazyk nepředává dětem, časem přirozeně vymizí. To znamená, že zmizí i znalosti, kultura a tradice v tomto jazyce.
Lingvisté varují před touto tragédií, která se rýsuje nad lidskými dějinami, a to prostřednictvím takového zdůvodnění. Jeden lingvista odhaduje, že přibližně 150 jazyků, což je asi 80 % existujících jazyků severoamerických Indiánů, je ve stavu téměř vyhynutí. Tyto jazyky si poslední generace starších sotva udržují, zatímco nová generace vyrůstá, aniž by se je učila. Na Aljašce a severní Sibiři je ohroženo 40 jazyků, což představuje 90 % existujících jazyků. Tyto regiony čelí výzvám v oblasti zachování svých jedinečných jazyků a kultur v důsledku rychlých klimatických změn a ekonomických tlaků. Ve Střední a Jižní Americe je 160 jazyků (23 %) ohroženo vyhynutím, zatímco v Austrálii se očekává, že zmizí 225 jazyků (90 %). Tyto regiony byly kdysi domovem rozmanitých koexistujících jazyků a kultur, ale nyní jsou rychle absorbovány do běžných jazyků.
Celosvětově mizí přibližně 3 000 jazyků – 50 % existujících jazyků. Zatímco asi 600 jazyků s více než 100 000 mluvčími je relativně v bezpečí, zbývající jazyky – představující 90 % světových jazyků – mohou zmizet ještě před koncem 21. století. Toto jazykové vyhynutí znamená více než pouhý statistický pokles; představuje hlubokou ztrátu pro lidskou kulturu. Když jazyk zmizí, nese s sebou jedinečné způsoby myšlení, tradiční znalosti a osobité světonázory. To se podobá trvalé ztrátě části intelektuálního dědictví lidstva.
Příčiny takového rozsáhlého vymírání jazyků jsou rozmanité. Mluvčí domorodých jazyků čelí ničení jejich přirozeného prostředí, etnickým čistkám a asimilačnímu vzdělávání. Kromě rychlého poklesu populace mluvčích k tomu přispívá i šíření elektronických médií – často nazývaných kulturní nervový plyn. Uprostřed vlny globalizace elektronická média a internet dále posilují určité menšinové jazyky, zatímco mluvčí menšinových jazyků se stále častěji ocitají v prostředí, kde je přežití bez používání běžného jazyka obtížné. Vymírání jazyků můžeme samozřejmě do jisté míry zabránit zastavením sociálních a politických hnutí, která k vymírání vedou, a zároveň vývojem vzdělávacích materiálů, literárních děl, televizních programů a dalších věcí v domorodém jazyce. Navíc i jazyky, kterým hrozí vymírání, lze oživit, pokud existuje trvalý závazek používat je jako úřední jazyky, jak je vidět v hebrejštině ve 20. století. Klíčová pro tento proces je spolupráce mezi místními komunitami a vládami, spolu s globálním posunem v povědomí. Hrozbu vymírání jazyků můžeme překonat pouze tehdy, když si všichni uvědomíme hodnotu jazyků a budeme se snažit je zachovat.
Realisticky vzato, stejně jako nemůžeme zachovat všechny živočišné nebo rostlinné druhy na Zemi, nemůžeme – a možná bychom ani neměli – zachovat všechny jazyky. Morální a praktické otázky se zde prolínají. Když se jazyková komunita rozhodne přijmout běžný jazyk, který zaručuje ekonomický rozvoj, jaká vnější skupina ji může donutit k zachování svého původního jazyka?
Používání odlišných jazyků v rámci jedné komunity může navíc způsobit vážné rozpory mezi jejími obyvateli. I přes tyto výzvy však nemůžeme jen tak nečinně přihlížet, jak je více než 50 % světových jazyků téměř na pokraji vyhynutí. Musíme respektovat lidskou rozmanitost a moudrost, kterou v sobě skrývá, a usilovat o zachování co největšího počtu jazyků. Nejde jen o ochranu jazyků, jde také o ochranu naší vlastní budoucnosti.
Proč bychom se měli zajímat o jazyky, kterým hrozí vyhynutí? Jazyková rozmanitost demonstruje šíři jazykových schopností lidstva. Vzhledem k tomu, že jazyk ztělesňuje lidské dějiny a geografii, je vyhynutí jazyka podobné jako by celá knihovna uchovávající historické dokumenty shořela do základů. Jazyk navíc tvoří základ, na kterém v kultuře existují poezie, příběhy a písně. Pokud tedy vymírání jazyků pokračuje, dokud nepřežije jen několik dominantních jazyků, podkopává to kulturní rozmanitost lidstva. Navíc by taková ztráta jazyka mohla ovlivnit lidskou kreativitu a schopnost řešit problémy. Rozmanité jazyky odrážejí rozmanité způsoby myšlení a tato rozmanitost hraje klíčovou roli při řešení složitých problémů. V důsledku toho by ztráta jazykové rozmanitosti mohla omezit potenciál lidstva pro rozvoj.
Nakonec si musíme uvědomit, že zachování jazyků je synonymem pro zachování našeho kulturního a intelektuálního dědictví. A abychom toto dědictví předali budoucím generacím, musíme dnes vynaložit veškeré úsilí. Jazyk je totiž více než pouhý nástroj komunikace; je to životně důležitý majetek, který ztělesňuje naši identitu a historii.
